face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek
Přihlašte se k odběru novinek na stránkách

Galerie písničkářů

David Alfik Dewetter
Alfik.jpg
Otec zakladatel...

S muzikou začínal v roce 1999 jako poměrně povedený revival Karla Plíhala, k čemuž bývá občas donucen dodnes. S vlastní tvorbou vystupuje jako občasný host Wabiho Daňka, Pavla Dobeše, dále na společných koncertech s dalšími začínajícími písničkáři - Františkem Pokorným, Jakubem Jandou, Vítkem Skřítkem Eliášem atd. Pravidelně vystupuje na Tříkrálových večírcích pořádaných bigbeatovou skupinou Bílá nemoc, spolu s Magdou Reifovou, Alešem Hámou, Ivanem Hlasem, Petrem Vackem, Bárou Štěpánovou, Bohoušem Josefem atd. Mívá samostatné recitály po celé republice. Na jaře 2009 začal spolupráci s punkovou kapelou Hovno sapiens - zde hostování, podílí se na aranžích a tvorbě písní, je rovnež kapelním kuchařem a řidičem. Podílel se na autorských CD B. Nedvěda „Vize" a „ReVize", kde hraje kytarové doprovody, vokály a prezentuje několik vlastních písní. Je duchovním otcem seskupení Zašití písničkáři - akce na které se prezentují vlastní i převzatou tvorbou nejen písničkáři, ale i básníci a spisovatelé a to jedenkrát za měsíc v Zašitém občerstvení na Vinohradech. Hrával a už zase hraje divadlo, několik menších rolí si střihl v nezávislých filmech. Je ženatý, žijící v současné době v Divišově s malou Verunkou, velkou Mirkou a pudlem Pepou. Kromě muziky, kde se pohybuje na poloprofesionální úrovni, ho baví kvalitní jídlo, šestiválce a Robert Fulghum.

Stanislava Koucká Nodlová
Stáni_5v.jpg
Od roku 1974 hrála amatérské divadlo v divadelním sdružení DAŽ (oficiálně - DIVADLO a ŽIVOT, neoficiálně - DEBILNÍ AKADEMIE ŽIVOTA) v Karlínském domě dětí a mládeže a to až do roku 1984 – samý super role s muzikou „skoro na vážno“ začínala v roce 1982 v kapele „TAK JO“ – se kterou se účastnila v soutěži „PÍSNĚ DLOUHÝCH CEST“ v Malostranské Besedě“ – kapela se prezentovala vlastní písňovou tvorbou - to jí to ještě zpívalo. (Po narození dcery Kačky v roce 1983 už hrávala na dvanáctistrunnou i šestistrunnou kytárku a na foukací harmoniku a zpívala jen u táboráku a na různých podobných akcích typu POTLACH, MEJDAN,…) Samostatně vystupovala v původním „ZELENÉM PEŘÍ“, které založil divadelník, recitátor, publicista a pedagog Miroslav Kovářík v roce 1976. Pořad byl ve studiu Rubín jedinečnou platformou pro mladou poezii až do roku 1990 – tam vešly ve známost její básně a šansony, které byly původně zpívané. Po třetí operaci hlasivek byly tyto předělány na „melodramata“ a nyní zažívají svoji obrodu v rámci večerů Zašitých písničkářů za podpory "Alfíkovo" skvělé kytary. Jinak skládá texty pro své přátele muzikanty – nejraději na donesenou hudbu. O několik jejích vlastních písniček NĚKTEŘÍ projevili zájem, tak se nechá překvapit, jaký nový kabátek její původní tvorba získá. Mimo to pořád dost skvěle fotí a je autorkou LOGA Zašitých písničkářů, kde taktéž zúročuje své organizační schopnosti. Žije s úžasným manželem Mírou, jezevčíkem Beníčkem a krajtou královskou Lucinkou ve Štěrboholech a nemá čas stárnout a to ani když má kolem sebe svá dvě vnoučátka, Vendulku a Kubíka. Se světem je absolutně srovnaná hlavně když má TULLAMORE DEW…
Tomáš Berka
berka 2.jpg
Počítáme – li i léta strávená výukou hry, čili od prvního roku výuky na LŠU, tak na kytaru hraje od roku 1977. Jako kytarista spolupracoval s řadou hudebních skupin a interpretů. Nejvýraznější stopu asi zanechal na poli české folkové a folkrockové scény. Zejména pak ve skupině Corpus Delicti kterou založili se svým spolužákem na chmelové brigádě někdy na podzim roku 1984, ve které realizoval podstatnou část své tvorby. Nesmíme však zapomenout na ostatní dominanty českého folkrocku devadesátých let jako byly De Já Vu Michala Braxatorise (kytara) či Bonsai Františka Stralczynského (perkuse a rytmika) atd… Byl poctěn spoluprací s interprety mnoha zvučných jmen české hudební scény bez rozdílu žánrů. Jeho velikou vášní je restaurování starých drnkacích hudebních nástrojů zejména kytar. Věnoval a věnuje se též filmové hudbě, pedagogické činnosti v oboru klasická kytara, hudební a zvukové režii, navrhování architektury audiosystémů, dokonce moderování na soukromém rádiu, nebo umělecké fotografii....
Karel Malcovský
576884_393425934026899_581059420_n.jpg
Jirkovský písničkář, hrající vlastní písničky, které jsou spíše k poslechu nežli k tanci...

S muzikou začínal mezi lety 1997-1998, prošel pár severočeskými uskupeními např. Na Provaz, Bezejmenní, Merlin a další, ve kterých postupně získával zkušenosti. Jeho písničky hrají i jiné kapely např. Mimo tón...
A jaké jsou jeho plány do budoucna...no to se uvidí...

 

Duo Mimo tón
Petr Čoky Cícha a Ondra Dr.Obek Schmidt aneb Duo Mimo tón
drobek a čoky.jpg

Mimo tón je pražské folkové duo s kořeny v severočeském Chomutově. Hraje převážně vlastní tvorbu či tvorbu pro ně napsanou. Hlavním a dá se říci dvorním dodavatelem je výborný textař a písničkář Kája Malcovský, který se na Zašitých písničkářích vyskytuje také (viz výše).

Petr "Čoky" Cícha:

Jeho hudební začátky se datují rokem 2007, kdy spoluzaložil duo Mimo tón (o historii více v sekci Historie) a kdy se objevil na oblastním kole Dětské Porty v Mostě, na kterém suverénně zvítězil, a hned roku 2008 dobyl na republikovém finále též soutěže i příčku nejvyšší. Z dalších dvou oblastních kol (2008 a 2009) opět postoupil na republiková finále.

Po opuštění dráhy umělce „dětského" začal hrát s kapelou Na provaz, se kterou roku 2009 absolvoval Krušnohorskou Portu v Litvínově, a poté se přesunul zpět ke vzkříšenému duu Mimo tón (v krátkém období podzimu 2012 - jara 2013 i triu), u nějž už zůstal.

Pochází z Chomutova a je typickým folkařem, co rád poslouchá tvrdou muziku. Nelze říci, jak dlouho hraje na kytaru, protože dle jeho slov to stejně zítra bude o den více. Když zrovna netvoří umělecky, užívá si tvůrčí činnosti jako školník na střední odborné škole.

Ondra "Dr.Obek" Schmidt:

První zkušenosti s prkny, která prý znamenají svět, získal mezi lety 2004 až 2007 (resp. 2005 až 2008) na pódiích oblastních kol (resp. republikových finále) Dětské Porty ať už sám, v duu či nějakém uskupení. S jedinou výjimkou se nejednalo o muzicírování trvalejšího rázu. Tou výjimkou bylo a je právě duo Mimo tón, které roku 2007 spoluzaložil. (O historii Mimo tónu se dočtete v sekci Historie). Ve stejném roce ovšem s vystupováním skončil a navrátil se k němu až v roce 2012 jako třetí člen Mimo tónu, kde už setrval.

K hudbě ho to táhne odjakživa a nejraději by hrál na všechny nástroje světa, ovšem momentálně se sám v porovnání s Claptonem, Emmanuelem a jim podobnými považuje pouze za kytaristu-kojence, u ostatních nástrojů za stále nezrozeného.

Pochází z Chomutova. Mimo hudební svět (dá-li se toto slovní spojení vůbec z úst vypustit) je studentem Vysoké školy ekonomické v Praze, skautem, vášnivým hráčem stolních i jiných her, občasným (ale o to nadšenějším) sportovcem, diskutérem a politikem-amatérem.

Jirka Hurych
jirka hurych2.jpg
Je kytarista a zpěvák kapely DRAGON. Pro tuhle kapelku píše i většinu písniček, takže má na kontě vlastně už čtyři plnohodnotná CD-čka. Kdysi začínal jako folkař v kapele POZDILEZ a zpívání s akustickou kytarou ho pořád baví, navíc se mu v šuplíku nahromadila kupice písniček, které se do bigbítu moc nehodí. Proto vystupuje i jako písničkář s plně autorským programem "od protestsongu po baladu". Mimo to občas píše písničky pro jiné interprety. Více informací o Jirkovi písničkářovi najdeš na www.bandzone.cz/jirkahurych.
Vítek Skřítek Eliáš
vítek.jpg
písničkář a hráč v akordeon, pako, moderátor rádia Baskerville a komediant par exceláns
Petr Kadlček
Petr Kadlček.jpg
Zhruba čtyři desítky let trajdá po pódiích. Hrál s leckým a v lecčems, nejdéle však s kapelou Natural. V posledních letech vedle ní působí v několika partách  (band Petry Hapkové, Beatlesárna...) a hraje hodně i své akustické koncerty - někdy sám, někdy s hosty.
Jon Davis
165991_475989599134002_1866811265_n(1).jpg
Jon Davis, americký spisovatel žijícího od roku 1992 v Praze - píšící svou srandovní češtinou krátký povídky a úvahy o nás pohledem Američana... Další, v pořadí třetí knížku s názvem "Ryba mimo vodu" vydává Fragment letos na podzim. Jeho autorská čtení jsou PECKA k uchechtání se...

Adepti literárního umění, kteří počátkem devadesátých let přijížděli do zaslíbené Prahy, se většinou snažili sbírat zážitky pro knihy, které vydají, až se vrátí. Jon Davis z Chicaga tu zůstal a napsal už dvě knihy česky.

Dvaapadesátiletý Davis do Prahy přijel počátkem devadesátých let, aniž by měl k České republice nějaké příbuzenské vazby. Pracoval ve dvou redakcích, živil se jako copywriter a samozřejmě i jako učitel angličtiny. A sám se pilně učil česky: čtením a hovorem.

V roce 2006 vlastním nákladem vydal první povídkovou sbírku Hezký víkend, na sklonku loňského roku pak její volné pokračování Sousedi. Mluví a píše osobitě chybnou češtinou, která zprvu vypadá, jako by si z jazykového neumětelství střílel nějaký povrchní český humorista, při empatičtějším čtení však vychází najevo její neobvyklé kouzlo. Těžko zde citovat jednu větu, protože Davisova poetika má smysl jako celek: nezvládá složitější speciality češtiny jako shodu podmětu s přísudkem, zvratná zájmena a vztažné věty a občas klopýtne při skloňování a časování, ale její prostoduchost začne být rychle sympatická; při čtení se čím dál více vnucuje dojem, že jde o záměr, že to není jen z nouze ctnost. Davis je lapidární a přímočarý, věci umí pojmenovat „na rovinu"; taková přímost by občas slušela i českým literátům.

Jeho kratičké útvary jsou spíše fejetony než povídkami, převažují v nich drobné úvahy: o sousedech, kamarádech a především o českém prostředí, které Davise stále (a převážně mile) umí překvapit. Pro české čtenáře jsou cenné hlavně postřehy pohledem jiné kultury (dodejme, že té blahobytné a hypermodernizované americké, jíž se většina Čechů chce přiblížit): Davis obdivuje jevy, které někteří Češi proklínají, a lituje zániku míst a zvyků, které nám připadaly či připadají provinční a zaostalé. Davis například nejraději pije kávu „turka", vlakem jezdil hlavně kvůli tomu, že se zde dalo kouřit, navštěvuje zaplivané „čtyřky" a vůbec mnoho z toho, co tu zakonzervovala železná opona. Ale nikoliv všechno, naopak nad štědrovečerní rybí polévkou se „málem rozplakal" a nakonec si ji vyměnil se spolustolovníkem, který už měl prázdný talíř. A některé scénky nárazu kultur jsou neodolatelně vtipné. Z povídky Top 5 nejblbější věty řečeno cizinci, kteří bydlili v Praze: „Nemám ráda jejích nealkoholický nápoje, řekla Američanka, která koupila sirup, šla domů a pila přímo od lahví bez mixování s vodou." (zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/literatura/jon-davis-american-ktery-pise-cesky_157620.html)
Jiří Šámal
jirka šámal.jpg
Původně stavební inženýr, svou profesi však nedávno vystřídal - nyní se živí jako fotograf a kameraman. Pochází z Hranic na Moravě, ale od vysokoškolských let žije trvale v Praze. Ve volném čase rád hraje na Hang Drum - nejvíc ho baví veřejná produkce na ulici (basking). „Je to povolené magistrátem od devíti rána do desíti večera. Takřka kdekoliv se můžu v Praze usadit," říká Jiří Šámal a hned spustí výčet podmínek a omezení, které jsou na webových stránkách magistrátu… Možná, že v letních měsících, které lákají turisty a přejí pouličnímu umění, Jiřího Šámala při troše štěstí v Praze potkáte…
Stráníci
Stráníci.jpg
Stráníci - *1983

Stráníci – manželská muzikantská dvojice Verunky a Luboše Stráníkových, která na FC scéně působí už třicet let, bydlící v Krušných horách v obci Český Jiřetín, která má na svém kontě tři CD: Ať žije nostalgie (1997), Staré město (2001), Písničky, které jsme potkali (2007), jedno DVD – Stráníci 25let (2009) a působení na
různých kompilacích (Projekt slunce, Prázdniny v Telči, Zlatý Potlach, Cesta na Severozápad…)
Od roku 1983 byli součastí mnoha amatérských skupin (Šlapací pětka, Kapr na modro, Náhodná sešlost…), ale především tvořili pevný základní kámen své kapely – Stráníci, a to od roku 1989 do dnešní doby. Spolupracovali se spoustou velmi známých muzikantů – Martin Maxa (Ivan Varga), Honza a Jindřiška Brožovi (Žalman a spol, Devítka), Petr Novotný (Žalman a spol), Víťa Troníček (Poupata, Marien), Pavel Peroutka (Reliéf, Spirituál Kvintet).
Stráníci – vystupují nejen samostatně, ale i s Mirkem Ošancem (A-hosté. Jen tak, P.O.L.) Jejich přirozený, neškolený pěvecký projev ve spojení se třetím hlasem Mirka tvoří sound trojice – Stráníci a Mirek Ošanec, která Vám přiblíží tvorbu legendární folkové trojice Peter, Paul and Mary. Nezpívají sice jejich songy v originálním jazyce, ale s velmi kvalitními texty Pavla Havlíka (A-hosté) a Petra Bartůňka (Sasanky), dále pak ve skladbě Zlý trápení – trad. / Ivo Fišer. Stavějí především na originální aranži hlasů, aby zachovali sound a náladu vybraných skladeb.V dnešní době především koncertují a připravují tzv. materiál na vydání CD autorských skladeb od jejich přátel, které oslovili, aby jim napsali skladby přímo na tělo. Takže na uvedeném CD, které má zatím pracovní název – Písničky, které jsme dostali – se autorsky představí Pavel Žalman Lohonka, Víťa Troníček, Michal Vaněk, Honza Brož, Honza Žamboch, Kuba Horák, Pavel Havlík …
Stráníky i s Mirkem Ošancem, jste mohli v minulých dobách slyšet a vidět hrát na nejprestižnějších akcích a scénách Folkové a country hudby např. Zahrada, Porta, Prázdniny v Telči, Muzika, Mohelnický Dostavník, Gigant fest, Folková růže, Folková loděnice, ale i na samostatných a většinou klubových scénách, Malostranská Beseda, klub Carpediem, Rybanaruby, P-klub Trojická, malá scéna Citadely …
Další možné informace, nahrávky mp3, texty, fota najdete na internetových stránkách a nebo osobně telefonicky (Luboš Stranďa Stráník – t.737973466) či elektronicky e-mailem na Lubastr@gmail.com
Radek Dominik Šefránek
Radek Dominik Šafránek2.jpg
Kartář a léčitel, známý nejen ze své televizního působení jako "Kartář Dominik". Se slečnou muzikou už koketuje skoro 35 let, k veřejnému hraní ale postupně dostává odvahu až v poslední době, kdy hraje právě "u zašitých", nebo na brandýské Veslovce. Dříve hrával na flétny, klarinet a saxofon, dnes jej lze vidět spíš už jen s kytarou.
V minulosti o sobě dával spíše vědět jako textař, takže jeho tvorbu je možné slyšet v zejména pražských klubech a na různých festivalech i od jiných autorů, než je on sám. Jeho velkým koníčkem je fotografie, zejména portrétní, glamour, akty.
Radek2.jpg
Petr Rímský
Petr 5.jpg
Je svérázný písničkář v jehož projevu se kromě folku mísí zejména prvky šansonu, jazzu a blues. Vynikající a nápaditý kytarista s jedinečným hráčským projevem. Petrův hluboký a podmanivý hlas je nezaměnitelný (snad pouze s hlasem jeho bratra herce Pavla Rímského známého z dabingu, rozhlasu, nebo z Vinohradského či dalších divadel). Zazářil ve druhé polovině 80. let v nejslavnějším období Porty navštěvované více než 30 tisíci diváků. Mezi tehdejší elitu písničkářských osobností se zařadil například písněmi „Blues o hvězdě“ a „Křídla a kopyta“, za něž obdržel autorské Porty (1986 a 1988), nebo písněmi „A ještě radši se vracím“, „Šašek“ a dalšími. Je také skvělý a srozumitelný teoretik a kytarový pedagog působící dvacet let v kurzech Muzikantské školy, kterou založil a která nese jeho jméno. Je autorem hudebně naučných publikací „Akordy a jak na ně... 1440 kytarových akordů“, „Na kytaru od začátku“, „Hudební nauka 1-3“, beletrie „Ze života muzikantského“ atd. V 90. letech působil jako hudební publicista, šéfredaktor, ale i vydavatel časopisu „HITBOX - magazín s písničkami“, v někdejším stejnojmenném nakladatelství vydal řadu výborně zpracovaných kompletních zpěvníků (K. Kryl, J. Nohavica, K. Plíhal, W. Daněk, J. Ledecký, Fleret, Evergreens 1-4), asi 1.000 písní jako přílohy zmíněného magazínu, a řadu dalších muzikantských příruček. Byl producentem dodnes vzpomínaného festivalu FOLKY - NEFOLKY, který býval po řadu let na hradě Helfštýně a na hradě v Boskovicích, nebo například Prvního mezinárodního romského festivalu s desetitisícovou účastí, třemi vydanými CD, MC a LP, kterým dělal hudební režii. Petr je galantní k dívkám a ženám, věčný rebel proti všem lumpům - politickým zvláště, skvělý řidič a zdatný uživatel výpočetní techniky, kuchař s fantazií, tragéd i srandista. Dodnes se nesmířil s rozdělením republiky a je přesvědčen, že krom celého federálního parlamentu by za to měl sedět především současný president Klaus. Petr se narodil v Kolíně (nad Labem) v divadelní a dnes by se řeklo „mezinárodní“ rodině, neboť otec - divadelní režisér Pavel Rímský byl Slovák. Petr Rímský spolupracoval či spoluúčinkoval s řadou významných českých osobností jakými jsou např. Věra Martinová, Janek Ledecký, Karel Kryl, Karel Plíhal, Jaromír Nohavica, Jiří Vondráček, Petr Kocman, Petr Bendl a další. Věnuje se i spolupráci s mladšími kolegy. V posledních letech to byl zejména o generaci mladší písničkář a žák Petrovy školy Zdeněk Hamřík, se kterým společně koncertují i lektorují na muzikantských školách. V současné vyšlo Petrovi profilové album „Zákon o zachování lásky“, na kterém účinkuje i Petrův syn Štěpán Rímský hrající na fagot a kontrafagot.
Duo Svitky
SvitkyPromo2.jpg
Duo Svitky Jiří Kyncl (kytara, ukulele, perkuse, tzv. zpěv, autor) a Jiří Svítek (klarinet, zobcová flétna, bezový klarinet, perkuse, zpěv). Svitky hrají humorné písničky Jirky Kyncla. Vznikli v prosinci 2006 a od roku 2007 to berou vážně.

Jiří Kyncl - elektrická pololubová kytara Jolana Diskant 2, r.v.1965, alternovaná také druhou kytarou, která si zaslouží samostatný odkaz, perkuse, zpěv, autor, general manager Svitků a Fotrů. Rodák z pražské Bulovky 1953. Jeho zrod způsobil měnovou reformu a smrt Stalina a Gottwalda. Hudební vzdělání: 1. cyklus LŠU na kytaru. Slibná písničkářská dráha přerušena na 35 let v roce 1972 Mikolášem Chadimou na společném koncertě na Invalidovně jeho výrokem: „Člověče, nechceš už toho nechat?“ Následně působení jen v kapelách: Ars Musica, Nautilus, PF81, Šuplík. Dnes emeritním členem Panelákových fotrů a Osady Zlaté oči.
Jiří Svítek - klarinet, saxofon, kytara, perkuse, zpěvák a autor, aranže V červnu 1973 padá výrok tetky Drahušky směrem k manželům Svítkovým „ … nejste vy hladoví, že máte jen jedno dítě? Já mam tři!“ V únoru následujícího roku je Jiří Svítek v Rakovníku zrozen. Hudební vzdělání: ZUŠ v Rakovníku a Chomutově, Konzervatoř Jaroslava Ježka, obor klarinet / saxofon (nedokončil, protože musel do práce). Působí v různých seskupeních a orchestrech v oblasti nevážné hudby a to zejména ve skupině 9.patro, kde je kapelníkem a autorem, dále v kapelách LeKapr, Osada Zlaté oči a dalších příležitostných tělesech. Je občasným spoluhráčem PepyStreichla a členem textové dílny Slávka Janouška
Artur Rybář
Artur Rybář.jpg
Začínal někdy ve třinácti jako skoro se vším a od té doby se tak nějak pokouší hrát - hraje každou dobrou muziku. Autorských skladeb má dost - baví ho hrát v okamžiku, kdy ta muzika baví lidi kolem, když se přidají, nebo aspoň vnímají co se děje
Honza Adamec
Honza Adamec.jpg
Folk píše od svých 16 let, kdy začal vystupovat v tehdejším Parku kultury a oddechu v Praze (ve FUČIKÁRNĚ) Hrál po klubech po celé republice. Spolupracoval na společných pořadech s Edou Pergnerem, Pavlem Žákem a panem Frérichem. V roce 1970 dostal soudní zákaz veřejného vystupování. K folku se vrátil v roce 1993 v kulturním domě Mlýn kde natočil CD Genesis. Jeho nahrávky jsou i na CD studna2 no a vlastně se plácá po podiích dodnes.
Adam Kopřiva
Adam Kopřiva 2.jpg
Dříve hrál v ústecké kapele "Pod okapem" a někdy od roku 2005 začal hrát sólo. Snaží se skládat a také hrát převážně svoje písně. Občas se pokusí zhudebnit nějakou báseň svých oblíbených básníků - třeba Jana Skácela nebo Bohuslava Reynka. V roce 2012 postoupil do finále autorské soutěže Porty v Ústí nad Labem.
Olda Novotný
Olda Novotný.jpg
Ing.projektant tunelů (dobrý co?), který kromě svých textů zhudebňuje básně Františka Gelnera. Jeho projev, výraz a hlavně hlas (jak se šušká v kuloárech) je velmi zajímavý - charismatický!
Petr "Bubák" Bubák
Petr Bublák - Bubák 3.jpg
Jihomoravský zrající mladík hodně středních let. Ve svých zhruba patnácti založil s kamarády bigbítovou kapelu a začal se učit hrát na kytaru. To ho pronásleduje dodnes.
Ke svému přízvisku se dostal ani ne tak svým vzhledem, jako spíše opileckou artikulací svých kolegů. Počátkem tohoto tisíciletí pak, jsa tedy takzvaným Bubákem, nazval své blues- rockové trio "Strašidelný Elektrik Band". V něm, po předchozích ne vždy blahých zkušenostech, huláká a do kytary vytlouká výhradně své vlastní výmysly. S ohledem na prostorové (a zhusta i finanční) možnosti pražské hospodsko – klubové scény začal před bratru deseti lety dělat totéž i osamoceně. Díky vrozené lenosti se nikdy nenaučil prsty vybrnkávat klasický trampsko – folkařský "kafemlejnek", a tak do kytary, až na výjimky elektrické, buší jako hluchý do vrat. K tomu vykřikuje texty, o kterých si naivně myslí, že budou dávat aspoň nějaký smysl i po více letech a třeba i více lidem...
Kromě toho funguje jako stálý kytarista kapel "Jakub Noha Band", "Pavel Foltán Band" (k vidění po Praze spíše jako tzv. "pražská sekce" – duo Foltán & Bubák), pod názvem "B & K Blues" hrává s kontrabasistou Jardou Kovářem a někdy i bubeníkem Petrem Zimákem staré dobré většinou bluesové fláky, občas zaskočí u Vaška Koubka, občas zahraje s Vláďou Mertou, občas leckde jinde...
Pavel Barták
Sámdoma-Zašifo.jpg
Veškerou svoji muziku neústupně označuje za Big beat. Na stará kolena si založil hudební skupinu Sám doma, kde zároveň vykovává funkci vedoucího managera. Nad touto jednočlennou hudební formací vykonává umělecký dohled přítelkyně Maruš, která přísně dbá na interpretaci autorské tvorby. Aktivně se snaží docílit, aby veškeré písně skupiny byly o ní, nebo alespoň o lásce. K dosažení plného úspěchu zatím souboru chybí odsazení, funkce pokladníka a vítězství v jakékoliv remonované soutěži.
Will Eifell
will_eifell_2.jpg
Mladý písničkář ze šedého Ústí nad Labem vystupující po uměleckým pseudonymem Will Eifell - vlastním jménem Jiří (Póža) Poživil je v poslední době lehce ovlivněný Bobem Dylanem, básněmi Václava Hraběte a prózou Williama Saroyana. Písně má plné melancholické romantiky, snů a pocitů vyrovnávajících se s dnešní zvláštní dobou. Občas vystupuje s doprovodnou kapelou, která obléká jeho písně do celkem rychlého a chytlavého folk-rocku/popu.
David Bartoš
David Bartoš_profilovka - zašití písničkáři.jpg
...ostravský folkový písničkář... Před bezmála sedmi lety si zahrál pro třetí kruh 3.lékařské fakulty na Švehlově koleji v Praze. A od té doby se to s ním táhne. Hraní pro známé i neznámé, čajovny, kavárny, open micy, občas nějaký ten festiválek. Taky předstoupil párkrát před nějakou tu porotu, jak se to většině písničkářů stává. Hraní v duu i solo. Po šesti letech studentského života v Praze se s kapsou plnou písniček vrátil do Ostravy. Míst a lidí, kde a pro koho hrát bylo méně a do toho hodně práce. Ale v čajovně se sešli s kamarádem a kytaristou Michalem Mačákem a dali některým písničkám trochu jiný kabát. A tak se už druhým rokem občas sejdou a někde zahrají. Od prosince 2012 s kamarádem Honzou Botošem rozjeli první ostravský open mic - Na Pódiu, který od září 2013 startuje druhou sezonu. A tak si tam hrají a zpívají, ve zdánlivě černé Ostravě.
Valča Krunclová
Valčav.jpg
Úžasná, nadějná herečka a zpěvačka - dcera majitelky Zašitého občerstvení Márty - hraje divadlo, chodí na hodiny zpěvu a roste nám z ní naše úspěšná konkurence
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one